Jistě mi dáte za pravdu, že bez motivace nejde nic hladce. Kůň (a nejen kůň) bez motivace přestane spolupracovat. Čím ale koně motivovat, aby s námi chtěl spolupracovat? Může být několik druhů motivace:
- bezpečí
- krmení
- voda
- pohodlí/nepohodlí
Nejdůležitější však je, správně je seřadit.
Opět se vrátíme k přirozenému chování koní. Kůň je stádové zvíře. Proč? Protože skupina - stádo, pro něj znamená BEZPEČÍ. Ve stádě má svou vedoucí kobylu, jejímiž pokyny se řídí. Má tam též svého hřebce, který ho chrání a napomíná pokud dělá něco špatně. Může tedy svůj život prožít relativně bez starostí, pokud se řídí stanovami stáda. Víme, že pokud se nám koník plaší, vůbec ho nezajímá, jestli se plaší na krásné zelené louce. Tzn. nikoliv krmení, ale BEZPEČÍ JE ČÍSLO 1 V MOTIVACI KONĚ.
Chcete-li tedy spolupráci koně, musíte nejdříve zajistit aby se s vámi cítil bezpečně. A pokud chcete Vy být tím bezpečím, budete se muset stát vedoucí kobylou i hřebcem v jedné osobě. Možná se někdo tomuto výroku zasměje. Ale komu by nebylo příjemné aby za ním kůň z výběhu (pokud chodí do výběhu) přicválal? Aby za námi bez vodítka prošel všude, kde je potřeba? Aby byl trpělivý a pozorný pro naše požadavky? Aby se nebál v naší přítomnosti, nebo jen do té doby dokud by neviděl, že se také nebojíme? A kdo z nás tohle všechno a ještě více má?
A jak toho všeho dosáhnout? JAK se stát vedoucím(i) členem(y) stáda? K tomuto potřebujeme vědět několik zákonitostí z etologie koně (viz. např. motivace) a také potřebné know-how (jak na to). A to se vám pokusím přiblížit pomocí mých mrzkých zkušeností v těchto článcích. Pokud totiž dokážete koně správně motivovat, pak jste pochopili jeho potřeby, duši a hlavně KŮŇ COBY PŘÍTEL A PARTNER PRO VÁS UDĚLÁ COKOLIV BUDE V JEHO SILÁCH. Ne k čemu je nucen.
Motivace-3.část
5. 4. 2006
Motivace
Předpokládejme, že máte syrového koníka jež tento přístup od člověka nikdy nepoznal. Jak vás toto zvířátko vidí? Pravděpodobně jste pro koně velmi nečitelný tvor.
Život průměrného nesportovního (sem tam nějaké závody neberu jako aktivní sport) koně je: den venku a noc v boxe. Život průměrného majitele s komerčně ustájeným koněm je: den v práci (škole), odpoledne na 1-2 hod ke koni, zbytek ostatní povinnosti.
Pokud majitel koně nezná jeho etologii může být vztah velmi nevyvážený až nebezpečný. Z pohledu člověka, ale hlavně z pohledu koně. Přijde to dvounohé stvoření, chytí mně, zavře, podrbe, když do něj šťouchnu, vypadne mrkev, hodí mi na záda tu těžkou věc...snaží se mě napadnout nebo co (nasedání)...atd... A spoustu těchto úkonů koník nechápe a nechce si je nechat líbit, nebo se bojí. V případě vyšších požadavků na koně je také možné, že nám kůň vyhovět nemůže, protože mu to fyzický stav neumožňuje (fyzická kondice, špatně upravená kopyta, zdravotní stav, uvolnění svalů,...).
Na nás tedy je, abychom zvážili tyto varianty dřív, než začneme koně k něčemu nutit, ať už fyzickým, či psychickým nátlakem. Pokud totiž dokážeme pochopit jak kůň vnímá své okolí a dokážeme se na svět začít dívat jeho očima, jsme na nejlepší cestě k té pravé motivaci.
Ale abychom se dostali k jádru pudla. Prvním krokem k tomu, aby se s námi kůň cítil bezpečně je SPRAVEDLIVÝ PŘÍSTUP k němu. Kůň coby zvíře nerozumí tomu co bude. Jen očekává. Když každý den probíhá stejně, je v klidu a očekává další dění. Pokud reagujeme na jeho chování vždy stejně záporně či kladně nabude důvěry a porozumí tomu co po něm chceme. Spravedlnost není jen to, že se vyhneme nespravedlivému trestu. Znamená také, že pokud kůň udělá chybu tak ho spravedlivě potrestáme podle závažnosti prohřešku. Trest a odměnu berme podle našeho žebříčku priorit. Malý příklad za všechny. Pokud kůň drží špatně nohu při kování, není vhodné ho za to zbít, ale je zde místo spíše pro trpělivost a asertivitu.
Pokud po nás chňapne zuby, není zase na místě přejít to s úsměvem. Z druhé strany je třeba reagovat vždy stejně. Ne jednou koníkovi odpustit lumpačiny, protože se na nás dívá návštěva a jindy být extrémně tvrdý, protože jsme na závodech a pracují nám nervy.
Takže shrnuto - bezpečí pro koně znamená, že ví co od nás může čekat. Že k němu budeme SPRAVEDLIVÍ a nekompromisní v záležitostech výchovy. Pokud dokážete v koni vyvolat dostatečný pocit bezpečí, je to ten nejspolehlivější způsob jak dosáhnout pravého partnerství a zároveň bezpečnosti ve vašem vztahu.
Život průměrného nesportovního (sem tam nějaké závody neberu jako aktivní sport) koně je: den venku a noc v boxe. Život průměrného majitele s komerčně ustájeným koněm je: den v práci (škole), odpoledne na 1-2 hod ke koni, zbytek ostatní povinnosti.
Pokud majitel koně nezná jeho etologii může být vztah velmi nevyvážený až nebezpečný. Z pohledu člověka, ale hlavně z pohledu koně. Přijde to dvounohé stvoření, chytí mně, zavře, podrbe, když do něj šťouchnu, vypadne mrkev, hodí mi na záda tu těžkou věc...snaží se mě napadnout nebo co (nasedání)...atd... A spoustu těchto úkonů koník nechápe a nechce si je nechat líbit, nebo se bojí. V případě vyšších požadavků na koně je také možné, že nám kůň vyhovět nemůže, protože mu to fyzický stav neumožňuje (fyzická kondice, špatně upravená kopyta, zdravotní stav, uvolnění svalů,...).
Na nás tedy je, abychom zvážili tyto varianty dřív, než začneme koně k něčemu nutit, ať už fyzickým, či psychickým nátlakem. Pokud totiž dokážeme pochopit jak kůň vnímá své okolí a dokážeme se na svět začít dívat jeho očima, jsme na nejlepší cestě k té pravé motivaci.
Ale abychom se dostali k jádru pudla. Prvním krokem k tomu, aby se s námi kůň cítil bezpečně je SPRAVEDLIVÝ PŘÍSTUP k němu. Kůň coby zvíře nerozumí tomu co bude. Jen očekává. Když každý den probíhá stejně, je v klidu a očekává další dění. Pokud reagujeme na jeho chování vždy stejně záporně či kladně nabude důvěry a porozumí tomu co po něm chceme. Spravedlnost není jen to, že se vyhneme nespravedlivému trestu. Znamená také, že pokud kůň udělá chybu tak ho spravedlivě potrestáme podle závažnosti prohřešku. Trest a odměnu berme podle našeho žebříčku priorit. Malý příklad za všechny. Pokud kůň drží špatně nohu při kování, není vhodné ho za to zbít, ale je zde místo spíše pro trpělivost a asertivitu.
Pokud po nás chňapne zuby, není zase na místě přejít to s úsměvem. Z druhé strany je třeba reagovat vždy stejně. Ne jednou koníkovi odpustit lumpačiny, protože se na nás dívá návštěva a jindy být extrémně tvrdý, protože jsme na závodech a pracují nám nervy.
Takže shrnuto - bezpečí pro koně znamená, že ví co od nás může čekat. Že k němu budeme SPRAVEDLIVÍ a nekompromisní v záležitostech výchovy. Pokud dokážete v koni vyvolat dostatečný pocit bezpečí, je to ten nejspolehlivější způsob jak dosáhnout pravého partnerství a zároveň bezpečnosti ve vašem vztahu.
Zuzka Prokopová
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář